je to jako něco co nechápu každou chvilku pochybuju a každou chvíli nevim čemu mam věřit a čemu ne...

vzdycky sem na chviličku šťastná ale kousek te šťastné chvíle vi ze přijde něco co mi zase ublíží..

nekdy si říkám jestli si zasloužím být šťastná..

ale abych byla šťastná a spokojená tak bych musela byt sobecká a to me boli  

každá moje naděje se rozpadá a bojim se ze se jednou rozpadne uplne 

bojim se všeho protože všeho ceho sem se nebála mi dalo jasnej důraz že musim 

vzdycky kdyz mi je k breku přicházím do stavu kdy se nemůžu nadechnout a jen doufam že uz to nikdy nepřijde